pokusím se Vám alespoň stručně poradit.

   Jednak Vám chci poděkovat, že jste se veverek ujali a připravit Vás na to, že ještě nemáte vyhráno. Veverky od 4 týdnů věku se odchovávají poměrně snadno, ale pokud mláďata ještě nevidí, je jim méně než čtyři týdny a tak je záchrana sázkou do loterie. V té době jsou ještě hodně slabá a často se stává, že po spadnutí ze stromu utrpí vnitřní zranění, která na první pohled člověk nezjistí. Na druhou stranu nezoufejte. Mláďata veverek se na umělou stravu adaptují velice dobře.
   Já krmím veveřátka Sunarkou, což je instantní kaše pro tříměsíční kojence (obsahuje celou řadu vitamínů), znám ovšem chovatele, kteří krmí kozím mlékem, ředěným Tatra mlékem (kondenzované neslazené mléko) nebo 4% smetanou. Pokud nemají po sunaru průjem, tak jim ho bez obavy podávajte i nadále, někteří odchovávají i na něm. Já používám ke krmení injekční stříkačku, na které mám přidělaný gumový nástavec z očního kapátka (stačí dobře přivázat, aby ho veverka nevsrkla), v něm mám vystřiženou malinkou dírku, aby mohla kaše či sunar volně procházet. Při krmení vložím veverce gumový nástavec do tlamky a jemně tlačím na píst injekční stříkačky. Důležité je tlačit opravdu jemně, jen v té míře, kolik si veverka odebírá kaše či sunaru a to proto, aby nevsrkla větší množství najednou, nezadusila se či tekutina nevnikla do plic, hrozil by zápal plic a úhyn. Takhle malé veverky přijímají jen malé množství potravy, takže se nelekejte, když první dny, než si na stravu přivyknou, budou jíst po "kampách". Jen co trošku povyrostou, budou jíst už lépe. Krmte podle potřeby po 3-4 hodinách. Pokud v noci spí a nedožadují se krmení, stačí nakrmit naposled tak kolem 11-12 v noci a potom až ráno o 6-7 hodině. Nenuťte jim větší množství, spíš krmte častěji. U takhle malých je důležité po jídle prsty mírně namasírovat bříško a raději i (prstem či vatičkou potřenou olejem) řitní otvor. Matka jim totiž po jídle bříško a zadeček masíruje jazykem, kvůli trávení a vyměšování. Ve 4-5 týdnech to už nebude potřeba a budou vyměšovat sami.
   Postupně jim můžete dávat (cca v 5 týdnech, tj. týden poté, co se jim otevřou oči) z tuby jesenku (slazené tatra mléko). Pokud jsou už na něj dostatečně staří, ocucají si ho sami z tuby. Takhle můžete pokračovat do té doby, než začnou odmítat jíst z dudlíku. Potom (asi v 5 týdnech) jsou už schopni jíst kaši z talířku (až budou starší tak do ní můžete nadrobno nastrouhat lískové oříšky), postupně zkuste piškot, slunečnici - to až jim budou růst zoubky.
   Po celou dobu je mějte v teple. Nejvěhodnější je menší košíček vycpaný měkkými balvněnými hadříky, umístěte ho do bytu do běžné pokojové teploty. Někdo používá i ohřívací láhev, ale museli by jste to kontolovat, aby se veveřátka naopak nepřehřála.
   Asi v 7 sedmi týdnech začnou přecházet na tuhou stravu. Můžete krmit slunečnicí, směsí semínek a obilnin pro hlodavce, kukuřicí, samozřejmě oříšky (vlašské, lískové, NE mandle-jedovaté). Mají rády ovoce a to téměř všechno, co Vás napadne - např. jablka, hrušky, třešně i s peckou, švestky i s peckou, broskve i meruňku - bez pecky!, melouny i se semínky, hroznové víno. Jedlé houby - holubinky, hřiby, žampiony atd. Dávám jim do voliéry průběžně od jara větvičky stromů - líska (mají rády jehnědy), nyní bříza (opět jehnědy), lípu, javor (čapí nůsky), mladé větvičky modřínu (nyní jim moc chutná), borovice, smrk (na jaře z nich ožírají rašící pupeny), větvičky ovocných stromů, na jaře jívu (samičky rády žerou "kočičky"). Samozřejmě šišky modřínů, smrků i borovic a to už od konce května, chutnají jim totiž nejvíc dokud jsou zelené). Prostě vše jedlé, co Vás napadne. Tohle všechno nemusí mít denně!!! Stačí každý den kousek něčeho, třeba ohryzek jablka - rády si z něj vyberou jadérka.
   Od chvíle, kdy přejdou na tuhou stravu musí mít neustále k dispozici vodu, aby se mohla podle potřeby napít.
   Ve stáří asi dvou měsíců se veverky mohou přemístit do venkovní voliéry. Běžně se veverky ručně dokrmené do přírody nevrací, protože jsou zvyklé na člověka, důvěřivé, jdou ke každému, takže by jim mohl někdo ublížit a hlavně nemají od matky naučené, čeho se mají bát, čím se v přírodě živit atd. I normální divokou matkou v divoké přírodě odchovaná mláďata v 80% nepřežijí první rok života. Bohužel je sposta dravců, kteří se veverkami živí a tak ty důvěřivější či méně fyzicky zdatné, brzy přijdou o život. Mláďata vypadlá z hnízda jsou dvojího druhu. Jedny spadnou dolů díky tomu, že matka špatně postavila hnízdo a to shodil posléze větší vítr - to je ten lepší případ. Druhou skupinu tvoří ty, které matka vyhodila záměrně, protože jsou retardovaná nebo celkově fyzicky slabá (nepřežila by tedy budoucí zimu) a následně by tedy nebyla schopná v přírodě obstát - přírodní selekce. Sama jsem si jedno takto retardované nechala, protože návrat do přírody opravdu nebyl možný a z veverky je milý společník.
   Nevím jaké máte prostorové dispozice a zda si můžete dovolit stavbu voliéry. Případně by měla mít velikost minimálně 2x2x2 metry a měla by být zastřešená. Důležité jsou dvojité dveře, protože veverky i v dospělosti zůstávají neuvěřitelně důvěřivé a přítulné, takže by Vám ve chvíli, kdy vcházíte do voliéry mohly snadno uniknout a jak jsem psala už výše, v přírodě se samy neuživí. Pokud by jste je zkoušeli do přírody vracet, chtělo by to udělat alespoň dočasně nějakou jednoduchou voliéru, kam by jste je přikrmovali, aby veverky nebyly ze dne na den odkázány samy na sebe. Nevím, zda bydlíte přímo u lesa a byl by tento postup možný. Nejjednodušší by zkrátka bylo si je ponechat.
   Jinak na závěř. Veverky jsou v přírodě agresivními samotáři, takže i v domácím prostředí, jakmile dospějí (v 10 měsíci věku), touží po vlastním území. Dva samečci se spolu ve voliéře nesnesou. U dvou holek určitá naděje je, když jsou to sourozenci, ale příliš bych na to nesázela. Alespoň u mě se ani dvě holky nepodařilo umístit společně, protože i ony se praly. Kluk a holka též nejde a u Vás i z důvodů příbuznosti - mohli by se jim narodit retardovaná mláďata.
   Pokud jsem Vám na něco zapomněla odpovědět, klidně napište znovu. Když budu moci, tak Vám pomohu. Přeju hodně zdaru a trpělivosti