pokusím se Vám alespoň stručně poradit.
Jednak Vám chci
poděkovat, že jste se veverek ujali a připravit Vás na to, že ještě
nemáte vyhráno. Veverky od 4 týdnů věku se odchovávají poměrně
snadno, ale pokud mláďata ještě nevidí, je jim méně než čtyři týdny
a tak je záchrana sázkou do loterie. V té době jsou ještě hodně
slabá a často se stává, že po spadnutí ze stromu utrpí vnitřní
zranění, která na první pohled člověk nezjistí. Na druhou stranu
nezoufejte. Mláďata veverek se na umělou stravu adaptují velice
dobře.
Já krmím veveřátka Sunarkou, což je instantní kaše pro tříměsíční
kojence (obsahuje celou řadu vitamínů), znám ovšem chovatele, kteří
krmí kozím mlékem, ředěným Tatra mlékem (kondenzované neslazené
mléko) nebo 4% smetanou. Pokud nemají po sunaru průjem, tak jim ho
bez obavy podávajte i nadále, někteří odchovávají i na něm. Já
používám ke krmení injekční stříkačku, na které mám přidělaný gumový
nástavec z očního kapátka (stačí dobře přivázat, aby ho veverka
nevsrkla), v něm mám vystřiženou malinkou dírku, aby mohla kaše či
sunar volně procházet. Při krmení vložím veverce gumový nástavec do
tlamky a jemně tlačím na píst injekční stříkačky. Důležité je tlačit
opravdu jemně, jen v té míře, kolik si veverka odebírá kaše či
sunaru a to proto, aby nevsrkla větší množství najednou, nezadusila
se či tekutina nevnikla do plic, hrozil by zápal plic a úhyn. Takhle
malé veverky přijímají jen malé množství potravy, takže se nelekejte,
když první dny, než si na stravu přivyknou, budou jíst po "kampách".
Jen co trošku povyrostou, budou jíst už lépe. Krmte podle potřeby po
3-4 hodinách. Pokud v noci spí a nedožadují se krmení, stačí nakrmit
naposled tak kolem 11-12 v noci a potom až ráno o 6-7 hodině.
Nenuťte jim větší množství, spíš krmte častěji. U takhle malých je
důležité po jídle prsty mírně namasírovat bříško a raději i (prstem
či vatičkou potřenou olejem) řitní otvor. Matka jim totiž po jídle
bříško a zadeček masíruje jazykem, kvůli trávení a vyměšování. Ve
4-5 týdnech to už nebude potřeba a budou vyměšovat sami.
Postupně jim můžete dávat (cca v 5 týdnech, tj. týden poté, co se
jim otevřou oči) z tuby jesenku (slazené tatra mléko). Pokud jsou už
na něj dostatečně staří, ocucají si ho sami z tuby. Takhle můžete
pokračovat do té doby, než začnou odmítat jíst z dudlíku. Potom (asi
v 5 týdnech) jsou už schopni jíst kaši z talířku (až budou starší
tak do ní můžete nadrobno nastrouhat lískové oříšky), postupně
zkuste piškot, slunečnici - to až jim budou růst zoubky.
Po celou dobu je mějte v teple. Nejvěhodnější je menší košíček
vycpaný měkkými balvněnými hadříky, umístěte ho do bytu do běžné
pokojové teploty. Někdo používá i ohřívací láhev, ale museli by jste
to kontolovat, aby se veveřátka naopak nepřehřála.
Asi v 7 sedmi týdnech začnou přecházet na tuhou stravu. Můžete
krmit slunečnicí, směsí semínek a obilnin pro hlodavce, kukuřicí,
samozřejmě oříšky (vlašské, lískové, NE mandle-jedovaté). Mají rády
ovoce a to téměř všechno, co Vás napadne - např. jablka, hrušky,
třešně i s peckou, švestky i s peckou, broskve i meruňku - bez pecky!,
melouny i se semínky, hroznové víno. Jedlé houby - holubinky, hřiby,
žampiony atd. Dávám jim do voliéry průběžně od jara větvičky stromů
- líska (mají rády jehnědy), nyní bříza (opět jehnědy), lípu, javor
(čapí nůsky), mladé větvičky modřínu (nyní jim moc chutná),
borovice, smrk (na jaře z nich ožírají rašící pupeny), větvičky
ovocných stromů, na jaře jívu (samičky rády žerou "kočičky").
Samozřejmě šišky modřínů, smrků i borovic a to už od konce května,
chutnají jim totiž nejvíc dokud jsou zelené). Prostě vše jedlé, co
Vás napadne. Tohle všechno nemusí mít denně!!! Stačí každý den
kousek něčeho, třeba ohryzek jablka - rády si z něj vyberou jadérka.
Od chvíle, kdy přejdou na tuhou stravu musí mít neustále k
dispozici vodu, aby se mohla podle potřeby napít.
Ve stáří asi dvou měsíců se veverky mohou přemístit do venkovní
voliéry. Běžně se veverky ručně dokrmené do přírody nevrací, protože
jsou zvyklé na člověka, důvěřivé, jdou ke každému, takže by jim mohl
někdo ublížit a hlavně nemají od matky naučené, čeho se mají bát,
čím se v přírodě živit atd. I normální divokou matkou v divoké
přírodě odchovaná mláďata v 80% nepřežijí první rok života. Bohužel
je sposta dravců, kteří se veverkami živí a tak ty důvěřivější či
méně fyzicky zdatné, brzy přijdou o život. Mláďata vypadlá z hnízda
jsou dvojího druhu. Jedny spadnou dolů díky tomu, že matka špatně
postavila hnízdo a to shodil posléze větší vítr - to je ten lepší
případ. Druhou skupinu tvoří ty, které matka vyhodila záměrně,
protože jsou retardovaná nebo celkově fyzicky slabá (nepřežila by
tedy budoucí zimu) a následně by tedy nebyla schopná v přírodě
obstát - přírodní selekce. Sama jsem si jedno takto retardované
nechala, protože návrat do přírody opravdu nebyl možný a z veverky
je milý společník.
Nevím jaké máte prostorové dispozice a zda si můžete dovolit stavbu
voliéry. Případně by měla mít velikost minimálně 2x2x2 metry a měla
by být zastřešená. Důležité jsou dvojité dveře, protože veverky i v
dospělosti zůstávají neuvěřitelně důvěřivé a přítulné, takže by Vám
ve chvíli, kdy vcházíte do voliéry mohly snadno uniknout a jak jsem
psala už výše, v přírodě se samy neuživí. Pokud by jste je zkoušeli
do přírody vracet, chtělo by to udělat alespoň dočasně nějakou
jednoduchou voliéru, kam by jste je přikrmovali, aby veverky nebyly
ze dne na den odkázány samy na sebe. Nevím, zda bydlíte přímo u lesa
a byl by tento postup možný. Nejjednodušší by zkrátka bylo si je
ponechat.
Jinak na závěř. Veverky jsou v přírodě agresivními samotáři, takže
i v domácím prostředí, jakmile dospějí (v 10 měsíci věku), touží po
vlastním území. Dva samečci se spolu ve voliéře nesnesou. U dvou
holek určitá naděje je, když jsou to sourozenci, ale příliš bych na
to nesázela. Alespoň u mě se ani dvě holky nepodařilo umístit
společně, protože i ony se praly. Kluk a holka též nejde a u Vás i z
důvodů příbuznosti - mohli by se jim narodit retardovaná mláďata.
Pokud jsem Vám na něco zapomněla odpovědět, klidně napište znovu.
Když budu moci, tak Vám pomohu. Přeju hodně zdaru a trpělivosti
Katka Mojžíšová